Buňky nejsou samostatně existující jednotky, ale jsou součástí “mikro-světa”. Obsahují genetický kód (DNA), podle kterého se pak tvoří další nové buňky. Objevení DNA znamenalo převrat v moderní vědě a tajemství genetiky upoutalo pozornost mnoha vědeckých pracovníků. Kromě jiného vědci zjistili, že někdy v genetickém systému nastane chyba a vytvoří se tak buňka se špatnou informací. Taková nekompletní buňka vede k zániku či zkáze. V některých případech může představovat problém i příliš mnoho „dobrých“ buněk postižených špatným DNA.

Lupénka jako onemocnění špatné genetické informace buněk

Psoriáza neboli lupénka je onemocnění, kde přítomnost mastných kyselin (především kyseliny arachidonové – AA, chemický vzorec: C19H37COOH) situovaných v membráně buněk způsobuje, že buněčný „kopírovací sytém“ začíná produkovat nadměrné množství běžných dobrých buněk. K tomuto zvýšenému procesu množení buněk dochází v organismu například při poranění. Avšak v případě lupénky je tato kvantita buněk produkována bez příčiny.

Klasická medicína bude psoriázu léčit potíráním postižených míst různými přípravky – např. často je používán kortizon, aby potlačil nepotřebnou produkci nových buněk. Někdy tyto léčebné masti fungují, někdy naopak vůbec a léčba trvá i několik let. S čím však běžné léky nepočítají, je nekončící špatná informace k nadměrné produkce buněk. Jinými slovy, pokud se podaří eliminovat a snížit množství kyseliny arachidonové (AA) v buněčné membráně, nadprodukce buněk se zastaví automaticky.

Profesor Guy Van Elsacker říká: „V roce 1993 jsem se zúčastnil výzkumu na Univerzity of Nijmegen (Holandsko) a našel cestu jak eliminovat AA. Nejdůležitějším bodem výzkumu bylo, jak to uskutečnit za pomocí přírodních substancí. Úspěchem bylo, když u 7 z 10 pacientů psoriáza zmizela úplně. Tyto přírodní substance, byť vysoce funkční, jsou pro farmaceutické společnosti nezajímavé, neboť na ně nemůžou získat patentová práva.”

Stáří a rakovina

Jedna z nejvíce odstrašujících nemocí stáří je rakovina. Otázka, která se nám tu nabízí, zní: „Je možné, aby rakovina byla potlačena stejnou cestou jako lupénka?“ Odpověď není jednoduchá, neboť existuje příliš mnoho druhů a forem rakovinového onemocnění a tudíž i buněk se špatnou genetickou informací. Velmi nápomocnou látkou je Inositolhexaphosphate (IP6), která se v nitru buňky rozpadne na 2 x IP3 a na různých stupních pracuje na eliminaci negativních buněk. Pokud rakovinné buňky v organismu už existují, jedna z možností je nechat je „vyhladovět“ a stáhnout tzv. glykolitickou inhibicí. Tuto glykolitickou inhibici lze současně provést s klasickou léčbou rakoviny jako je např. radioterapie nebo chemoterapie. Oč se tedy jedná? Princip spočívá v zabránění štěpení cukrů. Lze toho dosáhnout některými dietami, které se zcela vyhýbají cukrům (glukóze).

Princip funguvání je velice jednoduchý a měl by ho znát každý lékař. Rakovinné buňky získávají mitochondriální energii, a to téměř stoprocentně z procesu známým pod pojmem „glycolysis“. Naopak zdravé buňky si berou z glukózy pouze cca 20% této energie nebo dokonce i méně. Pokud jsou rakovinné buňky odříznuty od zdroje energie, přejdou ke „hladovění“ a začnou se smršťovat, a nebo se opět pokusí obrátit ke klasickému oxidativnímu procesu. Výsledkem je smrt rakovinové buňky, protože jejich genetický systém jim to nařizuje.

Osobní poznámka a varování!

Účelem tohoto článku je dát podnět lidem nemocným lupénkou nebo rakovinou a nabídnout jim možnost, aby se jejich léčba přesunula do roviny komplementární terapie. V žádném případě nedoporučujeme opouštět klasickou léčbu. Nabízíme zde kompromis mezi praktickou a teoretickou částí a zkušenostmi odborníků. To, o čem zde mluvíme není alternativní terapie, neboť ještě stále musíte následovat klasickou léčbu. Přínos genetických znalostí a přírodních substancí může nabídnout léčbě nový směr a urychlit tak vaše vyléčení.

„Dle čistě mého osobního mínění věřím, že postupem času se změní zdravotní systém a péče bude více zaměřena na genetické znalosti a přírodní substance. Avšak nečekejme, než se to změní. Máte absolutní právo říct svému lékaři, že možná je jeho profesí léčit, ale je to váš život (a ne vědecké teorie), o co se tady opravdu jedná…“ Prof. Guy Van Elsacker.